Tunisko

Cesta do Tuniska

Když jsme plánovali kam vyrazit na podzim bylo jasné, že chceme někam za teplem. Ale kam? Chtěli jsme zkusit něco na campery exotického. V Turecku jsme byli na jaře, do Maroka se nám nechtělo. Začali jsme přemýšlet o Tunisku. Zjistili jsme, že tam moc camperů nejezdí, alespoň ne z našich končin. A právě proto, že pro české obytkáře je to celkem neobvyklá země, rozhodli jsme se, že to vyzkoušíme.

Problémy před odjezdem

Odjezd, ale nebyl vůbec jednoduchý. Po návratu ze Sardinie jsme nechali na autě udělat drobné opravy jako např. oprava rozbitého ovládání topení, výměna homo-kinetického kloubu, oprava ruční brzdy. Došlo i na drobná vylepšení v podobě montáže nezávislého topení a držáku v vyprošťovacími pásy. Nic nenasvědčovalo, že nás čeká velký problém. Necelé dva týdny před odjezdem už jsem ladil jen detaily. Rozhodl jsem se dolít vodu do ostřikovačů. A ty byl problém. Všiml jsem si totiž, že v expanzní nádobce je voda smíchaná v olejem. A to je opravdu hodně velký problém. Oslovil jsem kamaráda s tím jestli jsme schopni vymyslet nějaké rychlé řešení. Bez rozebrání motoru není možné zjistit, kde je závada, ale v podstatě jsou jen dvě možnosti. Olejový výměník nebo prasklá hlava. Jednodušší a častější problém prý bývá ve špatném olejovém výměníku. Takže padlo rozhodnutí ho vyměnit. Bohužel, jsme zjistili, že jsme problém nevyřešili. Bylo nutné sundat hlavu. Musel jsem sehnat jinou, starší z vrakoviště, což znamenalo udělat tlakovou zkoušku a srovnat jí. Mezi tím se zjistilo, že jsou prasklé i dva písty. To znamenalo, že musel celý motor ven. Čas hrozně letěl a než se toto podařilo udělat byla středa a my měli v pátek odjíždět. Bylo jasné, že tohle se nadá stihnout, takže jsme museli přebookovat trajekt o týden. Nakonec se podařilo motor složit a nastartovat v pondělí odpoledne. Nebyl čas dál nic řešit, auto jsem přivezl domů, kde hned začali přípravy na cestu. Nastěhovat oblečení, jídlo a vše potřebné. V úterý ráno jsme vyjížděli. Auto se zdálo být v pořádku a tak jsme skutečně vyrazili. Jenže po pár kilometrech praskla brzdová trubka. Naštěstí to bylo poblíž servisu, který znám a tak jsem je požádal o rychlou pomoc. Vyměnili prasklou trubku, odvzdušnili brzdy a rovnou vyměnili i zadní brzdové destičky. Teď už jsme opravdu konečně mohli vyjet.

Itálie

Cestu do Itálie jsme zvolili přes Rakousko, takže Praha, České Budějovice, Linz. Vzhledem k opravdu velké časové ztrátě, jsme se rozhodli, že dojedeme až to Itálie. Večer jsme dojeli co města Tarvisio, kde jsme se rozhodli přenocovat. Tarvisio je horské městěčko, kde jsme si nedaleko autobusového nádraží našli odlehlé klidné parkoviště. Ráno jsme se probudili do zmrzlého dne a tak jsme hned měli možnost vyzkoušet naše nové nezávislé topení.

Kdo nás sleduje, ví že na našich cestách hledáme zážitky všude. A stejně tomu bylo i tentokrát. Našli jsme si termální prameny Terme di Saturnia nebo-li tzv. Cascate del Mulino kam jsme zamířili hned po snídani. Tyto sirné prameny jsou ohřívány vulkanickou na stálou teplotu 37,5˚C. My na místo dojeli večer a tak jsme se prošli po nedaleké vesničce Saturnia a druhý den jsme využili příjemnou teplou koupel v pramenech. Před obědem už jsme, ale pokračovali dál. Měli jsme v plánu navštívit Pompeje. K večeru jsme dojeli k městu Sorrento, kde jsme na okraji města přespali na jednom parkovišti.

Ráno jsme se přesunuli přímo do centra Pompejí, kde jsme našli pár metrů od hlavního vstupu krásný malý stellplatz Spartacus, kde měli jednotnou cenu 15 Euro za 24 hodin. Vzhledem k tomu, že jsme četli o vysoké kriminalitě v okolí a pravděpodobnosti, že by nám někdo vykradl auto, jsme zde za tento poplatek na pár hodin zaparkovali. Vstup do Pompejí nás vyšel na 40 Euro. Že toto antické město bylo veliké jsme věděli, ale když jsme jím procházeli, došlo nám, že je mnohem větší než jsme si představovali. Strávili jsme zde cca čtyři hodiny a stále bylo co objevovat, ale mi už museli jet dál. Museli jsme do města Salerno, odkud nám měl večer vyplouvat trajekt do Tuniska.

Z dostupných informací jsme nabili dojmu, že Salerno je malebné přístavní město, které stojí za to vidět. Ano, pěkné město to je, stejně jako většina italských měst, ale toto bylo přístavní město s přehuštěnou dopravou a minimální možností k parkování a pokud už někde parkoviště bylo, tak s výškovým omezením. Takže jsme nechali auto asi hodinu v zákazu zastavení a šli se projít, alespoň po nábřeží na na kafe do nedaleké kavárny.

Blížil se večer a ve 20:00 měl odplouvat trajekt. Po několika peripetiích, které probereme později jsme se nalodili a konečně vypluli směr Afrika kde jsme byli následující den v půl deváté večer.

Celnice Tunis

Jako první, jako v každé zemi jsme se dostali na celnici. Pro nás to byla první podobná cesta a tak jsme vůbec netušili jak bude odbavení probíhat. Navíc celníci v Tunisku mluví jen arabsky nebo francouzky, takže jsme neměli možnost se na nic zeptat. Zvolili jsme tedy taktiku, že okoukáme co dělají ostatní. Což pomohlo jen částečně, protože většina Tunisanů byli lidé co dovážel nějaké věci do země nebo motorkáři a ti to měli trochu jinak. Ale něco se odkoukat dalo. Naštěstí jsme narazili na dobrého celníka, který se snažil s námi mluvit i německy a anglicky a co jsme nepochopili, tak ukazoval i rukama a nohama. Šlo o to, že u jednoho okénka jsme museli registrovat auto, u druhého jsme se museli odbavit my, u dalšího nám auto zkontrolovali a u posledního proběhlo celkové odbavení. Navíc jsme museli do kanceláře mimo pořadí, kde nám vystavili papír se zeleným proužkem vytištěný na jehličkové tiskárně, psaný v arabštině. Celník nám tedy se vším pomohl a my se konečně mohli vydat prozkoumat tuto africkou a pro nás exotickou zemi.

Odbavení při cestě zpět probíhalo podobně. Jen s tím rozdílem, že byly trošku větší zmatky. Kdy nás jeden celník poslal už do fronty na trajekt za celnicí a tam nás další poslal zpět protože jsme neměli potvrzení, že jsme odevzdali ten papír se zeleným proužkem vytištěný na jehličkové tiskárně. Ještě, že jsme ho nevyhodili nebo neztratili, nikdo nám neřekl, že je při odjezdu důležitý. To jsme pochopili, až když ho po nás chtěli. Byl to totiž papír, který potvrzoval, že auto, které jsme do země přivezli také odvážíme.

Tunisko

Bylo kolem desáté večer, když jsme opustili prostor přístavu a celnice a my konečně vyrazili do nitra pro nás této neznámé země. Trochu s obavami, jsme se vydali hledat místo na spaní. Jeli jsme asi hodinu k jedné pláži, kterou jsme si vyhlédli na Park4night a už během této cesty jsme začínali tušit, že pobyt v Tunisku by mohl probíhat v pohodě.

Během následujících dnů se nám naše tušení potvrdilo. Tunisko je sice chudá země, alespoň z pohledu středoevropana, ale lidé zde jsou milý a přátelští, obchodníci na místních trzích nejsou nijak vlezlí a čím déle jsme v této zemi byli tím více se nám zde líbilo, tím více jsme se sžívali s jejich trošku odlišnou mentalitou.

My jsme v Tunisku byli v listopadu, kdy jsme měli skvělé počasí. Přes den byla teplota kolem 24-26 stupňů a v noci klesala přibližně k 10-12 stupňům. Většinou bylo jasno nebo polojasno, takže ideální počasí nejen na výlety a poznávání, ale i na koupání a relaxování na pláži. Jen dva dny během našeho putování foukal od moře studený vítr, ale jinak si myslíme, že listopadové počasí v Tunisku je velmi příjemné.

Doprava

Mnozí z nás si představí, že doprava v Africe bude chaotická, bez pravidel, silnice plné troubících vraků snažících se někam vecpat. Ale to byl omyl. Ano vozový park je víc rozmanitý než v Evropě. Najdete tu nová moderní auta, ale potkáte tu i auta stará třeba i padesát let. Otlučená, bez světel, bez oken. V takovém stavu jsme potkali i nejedno policejní auto.

Ale provoz na silnicích je zde poklidný a každý řidič je velmi rozvážný a ohledu plný. Jen v jednom jediném městě, v Súse, jsme zažili, na jedné křižovatce, že všichni troubili jak utržení. Ale to bych přisoudil tomu, že byla dopravní špička a blížil se čas modlitby. Samostatnou kapitolou řidičů jsou pak motorkáři, rozuměj, skútristi. Ti jako v každé „jižanské“ zemi jezdí jak je napadne, kličkují mezi auty. Ale to je asi normální a tak nás to nijak nepřekvapilo. Co nás však překvapilo byli je jejich motorky, skútry. Nejen, že jich většina jezdí bez registračních značek nebo se značkami států odkud zřejmě jejich stroj pochází, kdy jsme viděli např. dánskou, francouzskou, švýcarskou značku, ale viděli jsme něco mnohem zvláštnějšího. Slepence dvou motorek v jeden funkční stroj. Nejednou jsme potkali skútr, který měl přední kolo a řídítka evidentně z normální motorky. A jezdilo jim to. Nejednou jsme potkali celou čtyřčlennou rodinu na jedné také motorce nebo kdy zhruba desetiletý chlapec vezl svou matku.

Silnice jsou v Tunisku překvapivě ve velmi dobrém stavu. Troufneme si říct, že lepší než v Itálii. A dálnice? Ty jsou úplně super. Mýto se zde platí na mýtných bránách, kdy nás cca 400 km stálo 47,- Kč. K tomu si vezměte kolik tu stojí nafta a zjistíte, že cestování po Tunisku je opravdu sranda.

Naftu můžete koupit na oficiálních čerpacích stanicích kolem 14,- Kč za litr. Ale pak tady máme ještě neoficiální čerpací stanice. To jsou místa u silnice, kde jsou vyskládané desítky kanystrů a kde Vám místní prodejce nalije naftu přes velký připravený trychtýř. Na takovém místě nafta vychází cca na 4,- Kč za litr. Ale to jsme nepokoušeli. Vždyť pro našinec je 14,- Kč za litr krásná cena.

Policie

Policie má na každém vjezdu a výjezdu z města stálé stanoviště. Častokrát tam postávají se samopaly a namátkově kontrolují projíždějící auta. Nás jako turisty nechávali projet až na jeden případ, kdy nás zastavil policista, ptal se odkud jsme. Nechtěl ani vidět doklady, ale chtěl si prohlédnout auto. Z naší Berušky byl nadšený a neustále opakoval „manifik“ dokud si nevšiml našeho kávovaru. Ten ho zaujal natolik, že si u nás dal kávu a my mohli teprve potom pokračovat v cestě.

Máme, ale také nepříjemnou zkušenost s místní policií. No, nepřijemnou, jak se to vezme. Za celou dobu našeho putování po Tunisku se nám třikrát stalo, že v noci, když jsme spali přijeli policejní hlídka a vzbudila nás. Ale ne proto, že bychom něco porušovali. Přijeli proto, jestli jsme v pořádku a jestli něco nepotřebujeme. Jeden z policistů nám dal dokonce své telefonní číslo s tím, že mu máme zavolat, kdybychom něco potřebovali. Pak vždy jen popřáli dobrou noc a odjeli. Helča z těchto nočních návštěv nebyla nadšená, ani já ne, ale na druhou stranu, kde se Vám stane, že Vás policie doslova hlídá, aby se Vám nic nestalo a zajímá se jestli něco nepotřebujete?

Ceny

Ceny pro našinec jsou velmi přívětivé. Jak už jsme zmínili nafta, okolo 14,- Kč, mýto cca 5,- Kč na sto kilometrů. Ale tím to nekončí. Pokud si zajdete do restaurace zaplatíte za jedno jídlo cca 120,- až 150,- Kč, ale pokud si dojdete do místního fastfoofu, tak jsme většinou za dvě jídla i s pitím platili okolo stovky. A co víc. Jídlo v Tunisku nám opravdu chutnalo, což se například o Turecku moc říct nedalo.

Vstupné na památky nebo do muzea je také minimální. V průměru okolo 50,- Kč za osobu. Ale tím náš výčet nekončí. Jen na co si vzpomenu. Velký 500g ochucený jogurt stál cca 4,- Kč, jejich chleba, spíš veka byl také asi jen za 5,- Kč. A protože jsme tam byli v listopadu, Helča koukala i na čokolády na Vánoce. A za kilovou čokoládu na vaření jsme zaplatili cca 70,- Kč. Jediné co tam bylo trošku dražší tak byly olejovky, kdy malá plechovka stála okolo 20,- Kč.

My jsme si v Tunisku pořídili ještě něco, co u nás stojí docela dost peněz. A to dioptrické brýle. Já jsem vždy chtěl fotochromatická skla, tzn. ty co se na sluníčku sami zatmavý. V optice v Čechách vychází nejlevněji co jsem našel cca 8.500,- Kč. No a v Tunisku jsme je v první optice kam jsme vešli koupili za 2.200,- Kč. A co bylo nejlepší, že u nás na ně čekáte týden a tam mi řekl, že mám přijít za dvě hodiny. Když jsme mu řekli, že si jedny bude brát i Helča, tak prý za tři, maximálně za čtyři hodiny.

Bezpečnost

Do Tuniska jsme se vydali se smíšenými pocity co se bezpečnosti týká. Měli jsme informace, že do některých oblastí se nedoporučuje vůbec jezdit z důvodu vysoké kriminality. My jsme, ale hned druhý den věděli, že se v Tunisku nemusíme ničeho bát. Dokonce, když se nám rozbil centrál na zadních dveřích a auto díky tomu nešlo vůbec zamykat jsme neměli potřebu to nějak řešit a po celou dobu jsme nechávali auto odemčené, když jsme od něj někam odcházeli. Trošku úsměvně bude znít, že při cestě zpět do Čech, jsme jako první v Itálii alespoň provizorní opravu zámku, protože tam jsme se necítili bezpečně vůbec.

Co vidět?

V Tunisku je mnoho památek. My určitě doporučujeme koloseum v El-džemu, které je třetí největší na světě. Ale to není jediné. Téměř v každém městě najdete medínu s historickými budovami, hradbami a často i nějakým tím muzeem.

Přímo u Tunisu pak najdete také starobylé město Kartágo. Ale ono není zase tak starobylé. Je to moderní fungující město, kde se na celém jeho území nachází antické památky. Na toto město je, ale potřeba si rezervovat minimálně jeden den, pokud si vše chcete projít.

Na Kartágo navazuje rovnou městečko Sidi Bou Said. Krásné historické město s bílomodrými fasádami, které je známé především díky tomu, že se zde natáčel jeden z filmů o Angelice. A to nebyl jediný film, který se v Tunisku natáčel. Můžete zde navštívit vesničku Matmata, kde se natáčeli Hvězdné války. Je zde dům kde vyrůstal mladý Luke Skywolker a dnes je zde muzeum Hvězdných válek, restaurace a hotel. Můžete si také zajet do města Kairouan, které je zase známé z filmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, kdy toto město bylo pro filmaře hlavním městem Egypta Káhirou.

Ve východní části Tuniska, kde jsme byli my moc přírodních zajímavostí neuvidíte. Ale určitě Vás okouzlí začátek Sahary, solné jezero nebo nesčetné množství tyrkysových pláží s křišťálově průzračnou vodou.

My jsme měli v plánu si projet tzv. Rommelovu stezku. Což je panelová silnice vedoucí středem Tuniska, kterou nechal vybudovat generál Rommel za druhé světové války, aby mohl rychle přesouvat svou tankovou armádu. Vzhledem k problém s Beruškou před odjezdem a tím, že se nám zkrátil pobyt v Tunisku jsme museli toto místo vynechat. Co jsme, ale našli bylo místo v horách nedaleko města Hammamet, kde mělo dodnes stát několik zasažených tanků z druhé světové války. Alespoň podle Googlu. Tanky jsme sice našli, ale rozhodně nebyly z druhé světové války. Později jsem zjistil, že to bylo armádní cvičiště, které je dnes volně přístupné a vraky tanků a nákladních vozidel tam zůstali. I přesto, že se nejednalo o válečné bojiště, byl pro nás tento výlet nezapomenutelný.

V Tunisku můžete vidět také, kromě bezpočtu berberských vesnic, hodně takzvaných ksarů, což jsou zjednodušeně řečeno také opevněné středověké sýpky a sklady. My jsme nic z toho vzhledem k časové tísni prozkoumat nestihli.

Trajekt

Trajekt jsme si objednali už v polovině června. Koupili jsme rovnou zpáteční ze Salerna. Cena i s kajutou vyšla cca 12.000,- Kč. Dalo se plout buď z Palerma nebo z Civicitacichevi. Když jsme propočítali i náklady na mýto v Itálii, tak plavba ze Salerna dávala největší smysl. Trajekt jsme koupili přes Direct Feries od Grimaldi Lines. S touto společností jsme už pluli na Sardinii a nebyl žádný problém. To ovšem neplatilo pro cestu do Tuniska.

Vše začalo už v Salernu před naloděním. Trajekt měl odplouvat ve 20:00 hod. V poledne jsme, ale obdrželi e-mail s tím, že check in musíme provést minimálně tři hodiny předem, ačkoliv původně to mělo být jen dvě hodiny předem. A tak jsme se s předstihem vydali na místo, které nám přišlo v instrukcích, kde byl přímo sdílený bod. To, ale společnost Grimaldi to nemá moc dobře vyladěné. Po příjezdu na místo, jsme zjistili, že jsme úplně někde jinde. Museli jsme se postarat sami a cca po půl hodině jsme o několik kilometrů dál našli ten správný port. Tam jsme při vyřizování check inu zjistili, že nás neodbaví dřív jak dvě hodiny před odjezdem. Paní u okénka si trvala na svém a e-mail, který nám jejich společenost zaslala nebrala v potaz. A tak jsme museli čekat. Když byl hotový check in, tak jsme museli čekat dál protože nás odmítali pustit do přístavu, který prý otevřou až hodinu před odplutím. Nakonec jsme se dočkali, nalodili se, ubytovali se v kajutě a trajekt přesně ve 20:00 vyplul.

Je potřeba upozornit, že trajekt ze Salerna má mezipřistání v Palermu, kde jsme stáli pět hodin než se nalodili další cestující. Když jsme konečně dopluli do Tunisu, mysleli jsme, že zmatky v Salernu byly posledními problémy s trajektem a společností Grimaldi Lines. Ale to byl omyl.

Dva dny před zpáteční plavbou nám přišel e-mail s tím, že naše plavba, která se měla uskutečnit 23. listopadu byla zrušena a můžeme využít další volnou, která se měla uskutečnit 6. prosince. To nepřicházelo v úvahu, ne že by se nám v Tunisku nelíbilo, ale já musel do práce, kde jsem měl neodkladné záležitosti a nejdéle 29. listopadu jsme museli být zpět v Čechách.

Nastalo téměř dvou denní dopisování si s chatbootem Direct Feries a Grimaldi Lines. Jedni nám zajistili dřívější trajekt a další nám odepsali, že to není možné. Nikdo se s Vámi po telefonu nebaví, nikdo nic neřešil. Nakonec jsme se dohodli s Direct Feries, že nám vrátí část peněz za neuskutečněnou plavbu. Předpokládali jsme, že vrátí polovinu, když byla chyba na jejich straně, takže jsme očekávali 6.000,- Kč. To byl omyl. Strhli si skoro 2.000,- Kč bez vysvětlení. Začali jsme shánět jiný trajekt od jiné společnosti. To se nám nakonec celkem rychle povedlo opět přes Direct Feries od společnosti GNV, který měl vyplouvat 24. listopadu. Problém byl v tom, že cena byla 10.000,- Kč. Nebylo, ale zbytí a my tento trajekt museli vzít. Výhoda byla, že to byl přímí trajekt z Tunisu do Civicitacichevi.

Po těchto zkušenostech už víme, že příště budeme kupovat lístek jen na cestu tam a zpáteční budeme řešit vždy až na místě.

Závěr

A co napsat o Tunisku na závěr? Tunis je nádherná země jako stvořená pro výlety, poznávání, koupání se v moři a relaxování. Rozhodně není nutné do Tuniska jen létat letadlem do resortů. Doporučujeme tuto zemi navštívit po vlastní ose, kdy jste pány svého času a sami si určujete kam a kdy se podíváte.

Z našeho pohledu se Tunisko bezpečná a klidná země s jinou mentalitou ze, které není potřeba mít obavy. Jedinou vadou na kráse této země je všude přítomný nepořádek, který známe z Turecka nebo některých balkánských zemí.

Za nás bychom Vám Tunisko určitě doporučili, protože mi jsme tam nebylo naposledy a příště tam určitě jedeme s našima lajdákama Jessinkou a Sendy.