Na začátku března jsme se rozhodli, že si zkrátíme zimu a vydáme se za teplem. Volba padla na Řecko. A jak už to tak u nás bývá, opět jsme měli odjezd takový hektický. Kdo sledoval naše videa z Tuniska ví, že jsme těsně před odjezdem řešili problém s motorem. Dělala se v podstatě generálka a náš odjezd se o pár dní posunul. Ale udělalo se jen to nejdůležitější, aby motor běžel s tím, že přes zimu pak dáme auto celé dohromady tak jak by to mělo být. Čekala nás hlavně výměna turba. A tak, když jsme se vrátili dal jsem auto kamarádovi na dílnu s tím, že na to má celou zimu, že to potřebuji až koncem února. A tady byl problém. V pátek 6. března jsme chtěli odjet a já jsem v pondělí 2. března zjistil, že na auto ještě ani nesáhl a rovnou mi řekl, že to ani nestihne. Co teď? Zavolal jsem do jednoho servisu kde se specializují na dodávky a požádal o pomoc. Pán byl ochotný, slíbil, že to stihne. Hned druhý den ráno jsem mu odvezl dodávku na dílnu a ve čtvrtek večer si jí od něj vyzvedl s novým turbem a novými brzdami. Nám však bylo jasné, že odjezd v pátek nestihneme. Rozhodli jsme se se odjet až v sobotu ráno, protože během pátku jsem musel do auta namontovat zpět elektrárnu a vodárnu, které na zimu vyndávám. Navíc jsem musel měnit i čerpadlo na vodu. Zatím co já se staral o montáž těchto věcí, Helča připravila spaní, oblečení a jídlo. V sobotu ráno jsme byli připraveni k odjezdu.
Cestu jsme zvolili směr Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Severní Makedonie a Řecko. Přes Slovensko jsme jeli mimo dálnici, abychom ušetřili za dálniční známku, zdržení je to zhruba jen hodinu. Maďarsko jsme pak jeli po dálnici a náš cíl dne bylo jezero Palič v Srbsku, které už známe a je zde perfektní místo k přespání.
Přes Srbsko jsme pak jeli až městu Niš mimo dálnice. Srbové mají drahé mýto a k městu Niš je skvělá silnice. Doporučujeme, ale zhruba osmdesát kilometrů před městem už najet na dálnici, protože pak už je cestou jedna vesnice za druhou až k hranicím Severní Makedonie a zde je velká a zbytečná ztráta času. Než jsme, ale najeli na dálnici, byl už večer a tak jsme se rozhodli si najít místo k přespání. V jedné vesničce jsme našli skvělé místo (to najdete na našich mapách). V Srbsku jsme, ale narazili na jeden podstatný problém. Potřebovali jsme natankovat, zastavili jsme na pumpě v jedné vesnici a ačkoliv tam byl platební terminál nebrali karty. Obsluha nebyla vůbec vstřícná, chtěli jen hotovost a odmítali se s námi bavit. Nakonec jsem nechal Helču s lajdákama na benzínce a jel dvacet kilometrů k nejbližšímu bankomatu vybrat hotovost.
Druhý den už jsme tedy najeli na dálnici a vydali se směr Severní Makedonie.
Slovensko, Maďarsko a Srbsko pro nás byly jen tranzitní země. Hlavní cíl bylo Řecko, ale v Makedonii jsme si udělali krátký výlet. Zastavili jsme u rozvalin antického města Stobi. Je to zajímavé místo, které určitě doporučujeme a navíc je hned vedle dálnice, takže si ani nezajedete. Další zastávka v Severní Makedonii bylo město Negotino. Tam jsme se zastavili čistě jen na nákup a pak jsme už pokračovali dál. Konečně do Řecka.
V Řecku jsme se vyhýbali dálnicím. Zaprvé to už byla naše cílová destinace, za druhé jsme chtěli vidět z Řecka co nejvíc a za třetí to bylo i z důvodu úspor za mýto. Naším prvním cílem v Řecku byly termální prameny Thermopyly, s tím, že pak budeme pokračovat na Peleponés, kde si dáme takovou okružní jízdu a zpět se budeme vracet přes Albánii. A jak jsme si naše cesty v Řecku naplánovali? Úplně jinak než většina camperů, kteří míří do této země. Když sledujeme cesty ostatních camperů, tak snad každý míří k Meteoře, do Athén atp. My jsme z těchto známých míst navštívili snad právě jen Thermopyly, protože Helča miluje termální prameny a Korint, protože jsme přes něj jeli. Jinak všechny naše zastávky a výlety byly neokoukané. A kde jsme tedy byli? Vše můžete vidět na naší mapě nebo na našem Youtube (v době psaní tohoto článku, videa teprve připravujeme). Hledali jsme vodopády, zříceniny hradů a pevností, navštívili jsme jednu neobydlenou vesnici, která byla opuštěná od Druhé světové války. Hledali jsme malá přístavní městečka a vesničky, kde jsme obdivovali malebnou řeckou architekturu.
A proč jsme se vyhýbali těm známým místům, která chce vidět každý návštěvník Řecka? To je jednoduché. Jezdíme s lajkákama a ne všude nás s nimi pustí. Pokud jezdíte se psy musíte itinerář své cesty upravit i pro ně. Nebo spíš především pro ně. A tak opuštěné zříceniny hradů, malá města a vesnice jsou ideálními místy na výlety s nimi.
Řecko je tak úžasná země, rozmanitá a rozlehlá, že i když vynecháte ty chronicky známá místa vždy najdete jiná, která Vás rovněž uchvátí. Kam se podíváte, tam najdete nějaké krásné vodopády, stezky nebo hrady.
Doprava a pohonné hmoty
Silnice v Řecku jsou v dobrém stavu a to i na většině menších vesniček. Řekové jezdí na pohodu a ohleduplně, takže ani s nějakým chaotickým provozem nebyl problém. Ceny pohonných hmot jsou sice oproti těm našim o něco vyšší, ale nic co by Vás mělo zruinovat. Průměrně se cena nafty pohybovala okolo 1,87 Euro.
Ceny
Ceny potravin jsou velmi podobné jako u nás. Většinou jsme nakupovali ovoce a zeleninu u místních obchodníků a ostatní potraviny v Lidlu. Samozřejmě, že se vyplatí si koupit čerstvé ryby přímo od rybářů v přístavu. Co je, ale v Řecku dražší jsou restaurace – taverny. Tam většinou za jedno jídlo zaplatíte okolo 500,- Kč. Když k tomu připočtete nějaké to pití už jste úplně někde jinde. Když si, ale zajdete jen na kávu většinou zaplatíte jen 2 Eura což se nám nezdálo tak hrozné.
Bezpečnost a Řekové
V Řecku jsme se necítili nijak ohrožení a to ani u Thermopyl, kde je hned vedle termálních pramenů utečenecký tábor. Pravda, máme dva velké psy a ti budí respekt už jen tím, že tam jsou. Ale celkově, si myslíme, že Řecko je bezpečná země. Řekové jsou velmi pozitivní a pohodoví lidé. Snad v každém obchodě, kavárně nebo taverně nás odměnili úsměvem, popřáli nám krásný den a šťastnou cestu. A když jsme se dvakrát dostali na své cestě po Řecku do problémů, ochotně nám pomohli a nikdo za to nic nechtěl.
Cesta domů
V Albánii jsme strávili krásné tři dny. Je tu, ale velmi výrazný rozdíl oproti Řecku. Silnice jsou tu v daleko horším stavu a Albánci jezdí stylem „teď jedu já“. I když je to na pohled mnohem chudší země než Řecko, pohonné hmoty tu mají dražší, takže se zde nevyplatí tankovat. Také jsme si všimli jednoho velkého rozdílu oproti Řecku. Kamkoliv jsme vstoupili nikde jsme necítili žádnou ochotu, neviděli jsme žádný úsměv. Ano všude nás obsloužili, ale stylem, že jsme měli pocit, že je obtěžujeme. V Albánii také byla všude přítomná špína. Něco takého jsme viděli například v Turecku nebo v Tunisku. V Evropě nás to celkem překvapilo. Oba jsme se shodli na tom, že do Albánie už se vracet nebudeme.
Ostatní země jsme již jen projížděli. V Černé Hoře jsme se zastavili jen v Budvě na procházku centrem, prohlídku místního hradu a na kávu v kavárně na pláži pod hradem. Cena pohonných hmot je zde regulovaná státem a cena vycházela na 1,55 Euro. V Bosně a Hercegovině jsme si udělali také jen jednu zastávku a to přímo v Mostaru. Byli jsme zde již před léty a chtěli jsme se sem podívat znovu. Mostar je krásné město, ale jeho historická část není moc na procházku se psy. Je tu neustále tolik lidí, že není moc dobrý nápad je sem brát. V Chorvatsku jsme přespali hned na hranicích s Bosnou ve městě Slavonksi Brod, kde je u místní pevnosti obrovské parkoviště vhodné k přespání. Ráno jsme si také prohlédli tuto úžasnou pevnost.
A co na závěr?
Navštívit Řecko camperem určitě všem doporučujeme. Cestou tam i zpět uvidíte rozdílné země, kde si můžete naplánovat zajímavé výlety a tak už samotná cesta může být zajímavá a dobrodružná. V Řecku si snad každý najde to své, to co ho baví a co má rád. Není nutné jezdit jen na místa uváděná v turistických průvodcích, každý si zde může najít sám krásná místa. A hlavně, v březnu zde není žádný přetlak camperů a tak jsme všude téměř sami.
