Na začátku července 2026 jsme se vydali na takovou krátkou zkušební jízdu s naším novým bydlíkem. Naplánovali jsme si Litvu a Lotyšsko. Neměli jsme v plánu projet celé tyto země a prozkoumat zde co nejvíc. Smyslem této cesty bylo vyzkoušet naše nové auto, zjistit zda vše funguje jak má a jestli bude potřeba něco třeba upravit a také jen tak zlehka tyto dvě země ochutnat a zjistit zda se sem v budoucnu ještě vrátíme a prozkoumáme je trochu víc.
Tuto zkušební cestu jsme chtěli podniknout někam k moři, ale vzhledem k tomu, že začali prázdniny dalo se předpokládat, že někde na jihu bude plno a také velmi horko. Proto jsme se upřeli nějak k severu. V úvahu připadalo například Dánsko, ale nakonec volba padla právě na Pobaltí.
Litva
Když jsme přejeli hranice mezi Polskem a Litvou nebyla na první pohled patrná žádná změna. Krajina byla stále stejná, pouze se pozvolna měnila architektura, čím víc do vnitrozemí a na sever, tím víc byla taková „severštějští“. A postupně jsme si uvědomovali , že se pozvolna mění i krajina. Ne, že by zde rostly jiné stromy atp., spíš to bylo o tom, že vzdálenosti mezi vesnicemi, mezi domy se zvětšovali. Pole byla větší, lesy byly větší. Skoro jako by se Vás místy začalo dotýkat nekonečno. To se vždy změnilo v příjezdu k nějakému městu. Ty jsou zde moderní a čistá.
Silnice jsou v Litvě většinou velmi dobré, alespoň v místech kudy jsme projížděli my. Často, ale narazíte na dopravní radary, kterých je tu opravdu hodně. Nám to sice nevadí, ale přesto je dobré tomu věnovat zvýšenou pozornost. Dálnice jsou pro osobní a obytná auta zdarma, ale musíte mít auto jako obytné zapsané v TP. Což mi jsme neměli, protože jsme vyjeli s čerstvě přestavěným autem a tato procedura nás teprve čeká. V našem případě to tedy bylo tak, že jsme si mohli koupit jednodenní dálniční známku za 8 Euro nebo jet mimo dálnice. Zvolili jsme druhou možnost.
Lotyšsko
V této zemi jsme byli jen na skok. Po pobřeží jen na dva dny. Pocitově je velmi podobné Litvě s tím rozdílem, že místech kterými jsme projížděli jsme často narazili na silnice mezi vesnicemi, které byli jen šotolinové, jedna dlouhá roleta, samá díra. Ale hlavní tahy, ty měli skvěle udržované. Dálnici jsme zde nevyužili , takže jsme ani nezjišťovali případné poplatky za její využití.
Kempování na divoko.
Kempování na divoko není v těchto zemích přímo zakázáno, ale v přímořských letoviscích budete velmi těžko hledat místo k přespání, kde nejsou zákazové značky. A tak jsme přespávali na parkovištích u jezer nebo na samotě v polích. Z našeho krátkého pobytu se nám však zdálo, že v Lotyšsku je situace pro campery poněkud přívětivější, tam jsme našli místo u moře na první dobrou bez problému.
Ceny
V obou zemích je dráž než v Polsku, ze kterého jsme přijeli a dráž i než u nás. Ale nic co by někoho mělo zruinovat, to určitě ne. Je sice pravda, že 2,95 Euro za 10dkg Eidamu nás trochu zaskočilo, ale například ceny v restauracích se pohybovali kolem 10 až 15 Euro za jídlo a to jsme byli na turisticky vytížených místech. Přesto si dovolíme tvrdit, že Lotyšsko se nám zdálo o něco málo levnější než Litva. Nafta v době naší cesty stála v Litvě kolem 1,70 Euro a v Lotyšsku kolem 1,60 Euro.
Co vidět?
Náš plán bylo navštívit hrad Trakai, postavený uprostřed jezera na ostrově, Horu tisíců křížů, ve městečku Rumšiškės si prohlédnout jeden z největších skanzenů v Evropě nebo navštívit lotyšskou Rigu. Nakonec jsme z toho nic neviděli, protože se nám velmi zkazilo počasí. Hustě pršelo a foukal velmi silný vítr. Přesto jsme si našli místa, která stojí za to vidět. U města Kaunas v Litvě stojí Devátá pevnost. Jedná se o carskou pevnost postavenou na konci 19. století, která později sloužila i jako vězení. Za Druhé světové války sem nacisté sváželi Židy nejen z celého Pobaltí, ale i z celé Evropy a tisíce jich zde popravili. V Lotyšsku u města Liepája jsme navštívili zbořené vojenské opevnění v přelomu 19 a 20 století, které chránilo celé město a přístav. Podobných pevnosti je v obou zemích nespočet.
My jsme cestou zpět domů navštívili ještě Vlčí doupě v Polsku. Tuto soustavu nacistických bunkrů asi není potřeba představovat, ale určitě stojí za to se zde zastavit.
Bezpečnost a doprava
V obou zemí jsme se cítili dobře, neměli jsme žádný strach nebo obavy, že by nám někdo vykradl auto, byť na nějaké policejní hlídky jsme téměř nenarazili. A doprava? Klidná, taková ta „severoevropská“, prostě klid, žádný spěch, ohleduplnost.
A co na závěr?
Určitě Vám nedoporučujeme sem jezdit jako my na pár dní. Chce si to tu užít v klidu, bez spěchu, najít si ta krásná místa a vychutnat si zdejší atmosféru. Tyto země nelze brát jako rychlý výlet do Polska k moři a zase rychle zpět. Chce si to udělat čas a určitě Vás obě země okouzlí. My se sem určitě ještě v budoucnu vrátíme a navštívíme i sousední Estonsko.
