Turecko
Úvod
Turecko je krásná země, kam se určitě nemusíte bát vyrazit autem. My jsme v Turecku byli již dvakrát. Poprvé to byl dokonce náš první trip, nepočítáme-li krátkou zkušební cestu do Polska.
V tomto článku se Vám pokusíme předat pár rad a zkušeností, které z Turecka máme a které nejsou vidět v našich videích.
Nejdřív se pojďme podívat na samotnou cestu do Turecka. My nejsme žádní cestovatelé na plný úvazek, takže máme vždy jen omezený čas na naše cesty. To, ale neznamená, že cestu do Turecka jedeme na jeden zátah. I s nějakým tím časovým omezením doporučujeme hledat zajímavá místa už cestou. A že takových míst je.
Cesta
Když zvolíte jako my při našem prvním tripu rumunský Transfagarasan určitě neprohloupíte. Cesta na vrchol hor je zážitek sama o sobě a to nemluvím o tom, až ze samotného vrcholu zhlédnete dolů do údolí. A až překlenete nejvyšší vrchol Transfagarasanu a budete sjíždět na druhou stranu hor, budou na Vás u silnice čekat žebrající medvědi. Je to dechberoucí zážitek vidět tyto šelmy takto z blízka. Ale určitě se na ně dívejte jen za svého auta. Nezapomeňte, že jsou to pořád divoké nebezpečné šelmy i když vypadají roztomile. Cestou dál se můžete zastavit i v Bulharsku u Černého moře.
Nebo můžete zvolit druhou cestu a jet trochu oklikou přes Řecko. I tam jsme jeli přes Rumunsko a Bulharsko a i zde najdete plno zajímavých míst jak na spaní tak na výlety. V Rumunsku třeba Bigarský vodopád, v Bulharsku jeskyni Ledenika nebo termální jezírka Rupite. V Řecku pak můžete navštívit vodopád Varvara nebo termální prameny Eleftheron.
My asi nedoporučíme jet přes Srbsko. Je to možná nejrychlejší cesta, ale jen po dálnici, kde nic z dané země neuvidíte. Navíc Srbové mají celkem drahé mýto. A když už jsme u mýta. Rumunské i Bulharské dálniční znáky stojí pár korun. Bulharské se dokonce kupují ne na den, ale na celý víkend, což je zajímavé. Na druhou stranu dálniční známku v Bulharsku potřebujete i na silnice první třídy.
Hraniční přechody
Do Turecka pak můžete přejít přes různé hraniční přechody. Neřekneme Vám, který je nejlepší. Ale obecně platí, že čím menší přechod, tím rychlejší odbavení. My máme zkušenost s hraničním přechodem Malko Tarnovo. Zde jsme zažili několika hodinové čekání. Bulharští celníci byli v pohodě a celkem rychlý, ale Turci byli neskutečně pomalý a navíc dost chaotičtí, když nás posílali neustále zpět k první kontrole i když jsme měli vše v pořádku.
Na Tureckých hranicích probíhá trojitá kontrola a na přechodu Malko Tarnovo dokonce čtyřnásobná. Nejdřív musíte ukázat pasy, kde si Vás i vyfotí. Druhá kontrola je kontrola auta. Musíte ukázat doklady a zelenou kartu. Tady mějte na paměti, že zelenou kartu musíte mít vytištěnou nestačí jí mít v telefonu. Třetí kontrola je potom fyzická kontrola auta. Kde Vás můžou donutit vše vyndat. Po těchto třech kontrolách by Vás měli pustit , ale na přechodu Malko Tarnovo je ještě jedna, kde celník znovu provede první a druhou kontrolu a teprve pak Vás pustí. A právě tady vznikl ten chaos. Nejdřív, že nemáme v pořádku pasy, tak jsme museli zpět na první kontrolu. Pak, že nemáme v pořádku doklady k autu, tak jsme museli zpět na druhou kontrolu a pak, že nemáme platnou zelenou kartu a pak jsme se znovu museli vrátit. Vždy jsme vše měli v pořádku, pokaždé mu zavolali, že u nás problém není. Prostě chaos.
Pak tu máte možnost využít hraniční přechody Edirne nebo Ipsala. Ani na jednom jsme neměli žádné problémy a odbavení proběhlo celkem rychle do 30 minut.
Ceny pohonných hmot
Mýto a dálniční známky jsme už probrali. Nezabývám se Slovenskými ani Maďarskými a k Tureckým se ještě dostaneme. Pojďme si, ale něco říct o cenách pohonných hmot. Nebudeme se teď bavit o přesných cenách, protože ceny se neustále mění, ale určitě se dá obecně říct, že se vyplatí tankovat v Bulharsku, kde nafta vychází cca 5,- Kč levněji, než u nás. Také se určitě vyplatí si zajet do Severní Makedonie, kde je nafta ještě o další cca 3,- levnější. Naopak v Řecku nebo v Maďarsku berte jen to co nutně potřebujete. V Řecku nafta dokonce vycházela cca o 10,- dráž než u nás.
Cesty v Turecku
Vraťme se zpět k hraničním přechodům. Z Malko Tarnovo pojedete nejspíš do Istanbulu. Je to ohromné, dnes již šestnácti milionové město. Pro Vás, kterým velká města nejsou na obtíž to bude jistě velmi zajímavé město. Pro nás to, ale nebylo to pravé a tak jsme jím jen projeli. Jen samotný průjezd městem trval více než tři hodiny.
Pojedete-li do Turecka přes Edirne nebo Ipsalu, zavede Vás cesta nejspíš ke Gelibolu a Canakkale. Za nás můžeme říct, že tato cesta je příjemnější, vyhnete se velkým městům. K překonání Dardanelského průlivu si můžete vybrat most nebo trajekt. My jsme vyzkoušeli obojí. A vězte, že trajekt je levnější. Tím se dostáváme k dálničním poplatkům a rovnou probereme i ceny pohonných hmot.
Přejetí mostu přes Dardanelský průliv nás vyšel cca na 750,- Kč. Na přesnou částku si již nevzpomenu. Trajekt Vás, ale s jistotu vyjde na polovic.
Samostatnou kapitolou jsou Turecké dálnice. Mají dva tipy dálnic. Alespoň tak to rozlišuji já. Šesti proudová dálnice, ta pravá, je zpoplatněná. Buď si koupíte dálniční kupón, stáhnete si aplikaci do mobilu a zaregistrujete se nebo budete platit na každé mýtné bráně. Mýto v Turecku není drahé, přesnou cenu Vám nepovím, ale vzhledem k tomu jak je Turecko rozlehlá země, ze které chcete něco vidět a hlavně vzhledem k tomu, že je tu druhý „typ“ dálnice, který je zdarma je nesmysl tuto dálnici využívat.
Druhý typ dálnice je čtyřproudová silnice. Představte si naší dálnici D1. Je to velmi podobné, ale pro Turky je to zřejmě jen silnice první třídy a ta je zdarma. Navíc projíždíte městy, vidíte z auta krásy Turecka. Na této dálnici není problém potkat oslí spřežení, stánky s různým ovocem u krajnice nebo dokonce traktor v protisměru, protože tudy to má na své pole blíž.
A pak tu máme obyčejné silnice, takové ty klasické „jedničky“ u nás. Na pobřeží nebo v okolí turistických regionů jsou celkem v pohodě, ale jinak bývají dost rozbité.
Ceny pohonných hmot jsou jedním z důvodů, proč se po Turecku cestuje tak snadno. Není problém zde najít čerpací stanici, kde nafta vyjde třeba i o 15,- Kč levněji než u nás.
Ceny v Turecku
A Turecku nejsou výrazně levnější jen pohonné hmoty. Až na jedinou výjimku, která je dána náboženstvím této země je všechno o jednu třetinu až polovinu levnější. Asi tušíte, že tou jedinou výjimkou je alkohol. Nejen, že alkoholu nemají moc na výběr, ale je opravdu drahý. Láhev levného vína, které u nás pořídíte maximálně do 100,- Kč, tam vyjde cca 300,- Kč. Obyčejné pivo, které není vůbec dobré, Vás vyjde v supermarketu na 80,- Kč a v restauraci i mnohem víc. Jednou jsem si nějak neuvědomil přepočet a v jedné v restauraci v Dobrumu jsme zaplatili za jedno pivo 450,- Kč.
Ale to je opravdu jediné co je v Turecku drahé. Vždyť považte. Koupili jsme výborný sladký meloun za 2,- Kč kilo, bochník chleba, který sice byl pouze třetinový oproti našemu za 6,- Kč, balení tří konzerv s tuňákem za 50,- Kč. Navíc chuťově se s tím co se dá koupit u nás nedá srovnávat. V Turecku jsme si velmi často kupovali čerstvé ryby. Pražma nás tam stojí cca 200,- až 250,- Kč za kilo.
A když sjedete někam na obyčejnou vesnici, nakoupíte ještě levněji. Já jsem v Saldě platil za dva bochníky chleba a kilo rajčat 6,- Kč. A dokonce kartou. Ale, abychom se nebavili jen o nákupech. Půjdete-li do restaurace, ani tam Vás to nezruinuje. Není problém najít restauraci, kde menu stojí okolo 80,- Kč i s pitím, ale většinou jsme platili okolo 100,- Kč za jídlo.
V Turecku také levně pořídíte oblečení, boty, hodinky atp. Hodně levně, většinou na místních bazarech, tedy v Pazar Yeri. Tedy pokud Vám nevadí, že to značkové oblečení není značkové. Za zajímavé ceny zde také pořídíte baterie do Vašeho camperu. My jsme měli problém s elektrikou a tak jsme sháněli druhou baterii. Sehnali jsme LiFePo4 o kapacitě 100ah za 3.500,- Kč. Tuším, že u nás stojí kolem 10.000,- Kč.
Určitě bych mohl dávat další a další příklady cen. Zmrzlina kornout za 10,- Kč, kompletní rybářské vybavení včetně kvalitního 3m prutu za 1.500,- Kč atd. atd., ale snad už teď máte představu jak draho nebo chcete-li levně v Turecku je.
Možná bych jen ještě doplnil, že některé vstupy na památky jsou předražené. Vstup na hrad v Bodrumu vycházel cca 800,- Kč na osobu, Pamukkale na tom bylo s cenou podobně. Ale například vstup do antického města Knidos stál jen cca 80,- Kč. A hodně památek je zde zcela zdarma.
A na závěr jsem si vzpomněl ještě na jednu věc, která je v Turecku předražená, ale opravu hodně. A to jsou granule pro psy. Kilo granulí tam stojí okolo 400,- Kč. Vzhledem k tomu, kolik je tam toulavých psů a my jsme na každém místě kde jsme zastavili je krmili, vyšlo nás levněji jim uvařit těstoviny za 3,- Kč a do nich zamíchat konzervu s tuňákem.
Bezpečnost
Slyšeli jsme hodně názorů, že do Turecka nemáme jezdit, že nás tam okradou, že je tam nebezpečno. Ne, není. Nikdy se nám nic nestalo. Dokonce jsme několikrát nechali vybavení (křesílka, stolek, slunečník) na pláži a odjeli jsme někam, třeba i na půl dne a když jsme se vrátili zpět, bylo vše na svém místě.
Lidi v Turecku jsou většinou velmi milý a přátelští. Když se nám u jezera Bafa Golu vybila startovací baterie a my nemohli odjet, seběhla se skoro celá vesnice, aby nám pomohli. Ale i my jsme jednou narazili na podvodníka. Na dálnici, rozuměj na té „jedničce“ co je zdarma, nás dojel pán, troubil na nás, mával a gestikuloval ať zastavíme. Nejdřív jsem se ho snažil ignorovat, ale nakonec jsem si řekl: „starý děda, co může chtít“ a tak jsem zastavil. Rukama nohama mi vysvětli, že máme asi uvolněné zadní kolo a že nám pomůže. V kufru auta měl připravený hever a nářadí a že se na to podívá a vezme nás do servisu. Když viděl, že mám své nářadí a že si podívám sám, zeptal se jestli jsme automechanik. Odpověděl jsem, že ano, tak mávnul rukou a odjel.
Toto, ale byla jediná negativní zkušenost, co se týká bezpečnosti v Turecku. Na tu zde dohlíží několik ozbrojených složek. Silniční kontroly jsou zde velmi časté, ale nás jako turisty nikdy nezastavili. Zkrátka v Turecku se budete cítit bezpečně a vítáni.
Telefon a Internet
Kdy jsme byli poprvé v Turecku řešili jsme Internet a telefon. Můžete si koupit jednorázovou kartu, ale musíte předložit pas, kde Vás zavedou do systému a navíc Vás jako cizince natáhnou. Ceny uvedené na letácích pro Vás neplatí a každý tarif budete mít cca za dvojnásobek. To nejen v TurkTelekom, ale i ve Vodafone. 10GB dat bylo vycházet podle ceníku cca na 450,- Kč, ale nám to prodali za 1.500,- Kč. Řídili se heslem, když to potřebuješ tak zaplať. Při Naší druhé návštěvě Turecka jsme využili služeb eSIM od Airalo. Zde si můžete vybrat z několika tarifů podle dní nebo dat. Ceny začínají na 100,- Kč za 1 GB až neomezená data za 775,- Kč.
Toulavý psi
O Turecku je známo, že je zde hodně toulavých psů. To jsme věděli i my, když jsme jeli poprvé. Ale, že jich je až tolik. To jsme opravdu nečekali. Všude kde jsme zastavili přiběhla smečka, alespoň deseti psů. Každý z nich žebral o jídlo a ti méně bojácní i o pohlazení. My jsme pro ně každý den vařili. Někteří byli vyhublí, fenky měli většinou vytahané cecíky skoro až k zemi. Na každém místě jsme si našli kamaráda. Někdo byl „šasek“ jiný zase „mazel“. Žádný z těch psů, ale nebyl zlý, spíš byl každý z nich rád, alespoň o tu chviličku pozornosti, kterou jsme jim dávali. A kdy nás sleduje, ví, že se na jedné z pláží k nám přidala jedna 4 měsíční fenka. Byla z dvanácti členné smečky, kde byla zcela evidentně i její máme, táta a jeden bráška. Všichni jako obvykle žebrali o jídlo, ale tahle malá si ke mě vlezla na klín a usnula. Večer s námi spala v autě a nakonec to dopadlo tak, že už s námi zůstala. Vyřídili jsme jí mezinárodní očkovací průkaz, nechali jí očipovat a vzali jí k nám domů. A udělali jsme dobře. I když zlobí, je to pořád hrozně vděčný a šťastný pes. Proto Vás všechny prosíme. Pokud pojedete to Turecka, pomozte jim, oni za svůj osud nemůžou. Vezměte sebou nějaké granule a pokud je to u Vás reálné, klidně si nějakého osvojte, uvidíte, že Vám bude Vaší lásku oplácet tou svou.
Závěr
Jedinou vadou na kráse této nádherné země je neskutečný nepořádek. Nejen, že silnice lemují odpadky jak každý něco vyhodí z auta nebo, že často narazíte na černé skládky, ale odpadky najdete i na plážích a v přírodě. A nedělají to campeři či jiní turisti. Dělají to Turci. Nejednou jsme někam přijeli a uklidili si, alespoň nejbližší okolí.
My jsme v Turecku byli s naší dodávkou už dvakrát a už jsme toho viděli docela hodně. Přesto si nedovolím říct, že už jsme odborníci, to určitě ne. Ale nějaké zkušenosti už máme a víme, že tuto zemi ještě několikrát navštívíme, protože je zde stále co objevovat a ke camperům je to přívětivá země. Ani Vy se jí nemusíte bát a můžete si Turecko bez obav užít. Snad jsme Vám v tomto článku poskytli, alespoň několik užitečných informací a zažehli ve Vás touhu tuto zemi navštívit.
Vše co jsme prožili můžete vidět v našich videích na našem YouTube kanále. Kde můžete vše prožít společně s námi a prohlédnout si úžasná místa, která jsme našli. Všechna místa, která jsme navštívili nebo kde jsme spali najdete taká na naší mapě. Jen prosím buďte tolerantní k videím z roku 2024. Byla to naše první sezona, videa jsme natáčeli na mobily a také jsme je na něm stříhali, takže nižší kvalita je znát. Až letos, v roce 2025 jsme si pořídili lepší techniku a stříháme na profesionálním programu.
